Moje mamka i já jsme vyzkoušely „polštářky"na mnohahodinový let z ČR do San Francisca a moc nám přišly vhod. Máme velikost I v barevném potištěném povlaku s polystyrenovými kuličkami.
Cesta za oceán je dlouhá, a tak po 2 hodinách už nevíš jak sedět. Při pomyšlení,
že je před Tebou ještě dalších 10 hodin letu se v duchu zděsíš a říkáš si, jestli neskončíš
v mentální instituci. Samo, když letíš první třídou je to o něčem jiném.
Takže, maminka využila polštář (vice vyplněnou část), jako podporu zad - dolní části bederní.
Já jsem na polštářku částečně seděla - neboť mně vadí dlouhé sezěni na kostrči.
Tím polštářkem se částečné kostrč nadzvedne, a dostane se jakoby do prostoru mezi dva díly.
To pro mne znamenalo okamžitou úlevu. Mamka si zase libovala s podporou kříze.
Později jsme použily polštářek jako oporu hlavy na spaní. Jedním okamžikem, kdy
mně spadnul polštář na zem a nemohla jsem ho zvednout, tak jsem si na něj jakoby
stoupla a masírovala jsem si nohy. Zvednutím nohou do jiného uhlu se též odlehčí celému
tělu.
Nyní po příchodu domů do San Francisca polštářky používáme stejným stylem. Jako další použití: pokud spím na boku, vložím polštář mezi kolena, a tím se mi vyrovnají kyčle, je to strašně relaxační.
Co se týká kvality – polštářů, je dostatečné ohybný, lehce přenosný. Nesléhává se a vydrží zátěž těla. Dá se vyprat a je mnohoúčelový.

Olga Popilková a Helena Huttarová / 83let/ San Francisco, prosinec 2015